Vlastina Svátková nejen o filmu "Můj Příběh"

02.02.2020

"Můj příběh" nový film podle skutečného příběhu. Hlavní představitelku ztvárnila herečka Vlastina Kounická Svátková. Nedávno jsme na našich FB stránkách sdílely k tomuto filmu článek, který vyvolal zajímavou diskuzi. Zajímalo nás i jestli by se měly příběhy týraných žen i můžu více zveřejňovat. My si myslíme, že ano a zajímalo nás, i jak to má sama Vlastina, tak jsme se jí zeptaly na pár otázek.

Jak jste se cítila, když jste četla scénář k filmu? 

"Měla jsem k němu plno výhrad a otázek. Protože tam hodně mluvím, potřebovala jsem, abych sama těm slovům věřila. Scénář je pro mně zásadní a mám ráda, když můžu o něm s autorem mluvit, případně si ho upravovat, pokud to dává režisérovi smysl. Protože jde o skutečný příběh, hodně jsem stála o to, se o té ženě dozvědět co nejvíc. Potkat se s ní, promluvit s ní. To nebylo možné, takže jsem se ji snažila pochopit přes její vztahy s ostatními lidmi: tetu, matku, otce, kamarádky a hlavně manžela. "

Jaké pro Vás bylo vcítit se do Elizabeth? 

"Ne až tak složité. Já jí rozuměla. Taky jsem kdysi byla takhle naivní. A možná ve skrytu duše ještě pořád jsem, protože takhle jsem nastavená, tohle jsem já: milující, čistá a naivně blbá. Věřím lidem a mnohokrát jsem byla zklamaná. Jsem ráda, že tento film vznikl už jenom proto, že ukazuje, jak je důležité nezapomenout ve vztahu na sebe samu. Jak je důležité zachovat si vlastní hranice a umět odejít, když je někdo porušuje. A jak je důležité být opatrná a chránit samu sebe."

Jak reagovala Vaše rodina a známí, když jste jim o natáčení vyprávěla? 

"Snažili se mi být oporou, muž pohlídal děti, když jsem točila a nebyla třeba týden doma. Potřebovala jsem hlavně oporu po té praktické stránce jako matka tří dětí. Psychicky jsem na tom byla v pořádku, jelikož tyto traumata mám v sobě už vyřešené. "

Jaký vyjádřili pohled na téma domácího násilí? 

"Tak děti do toho nezatahuju a manžel má na toto téma jasný názor jako každý zdravý člověk naší společnosti: a to, že násilí v jakékoliv formě, ať fyzické nebo psychické rozhodně není v pořádku. Na nikom. Na dětech, dospělých ani starých lidech. "

 Máte ve svém okolí oběť domácího násilí? 

"Aktuálně ano, 20ti letou krásnou dívku, studentku, kterou bije a šikanuje otec. Snažila jsem se jí být oporou, aby dokázala odejít a našla si vlastní bydlení. "


 "Pokud budete vy psychicky silní, odolní a vyrovnaní, nemůžete vstoupit do vztahu s nevyrovnaným člověkem."

Co byste vzkázala ženám či mužům, kteří žijí v takto porouchaném vztahu? 

"Nerozumím, na co čekají. Že se jejich partner změní? Ne, nezmění, protože on si myslí, že je v pořádku se takto chovat. A pokud se bojí změny, mají strach odejít... tak co může být horší než tohle peklo? Absolutně nic... "

"Co může být horší než tohle peklo? Absolutně nic... " 

Jak podle vás vypadá zdravé partnerství? 

"Nemá v něm místo násilí, ani urážky, kontrola, manipulace, zákazy. Zdravé partnerství si vyberete tehdy, pokud jste sami zdraví. Pracujete na sobě, léčíte svá traumata a zranění z minulosti, chodíte na terapie, aby jste se srovnali se vším, co vás v životě trápí a omezuje. Pokud budete vy psychicky silní, odolní a vyrovnaní, nemůžete vstoupit do vztahu s nevyrovnaným člověkem, protože jakékoliv varovné signály či chování rozeznáte a nedáte takovému člověku šanci. Na to se budete už mít dostatečně rádi, aby jste si nenechali nikým ubližovat. "

Co může člověku pomoci k tomu, mít hezký vztah sám k sobě, tedy ke zdravé sebelásce? 

Zjistit, kdo jsem. Smířit se s tím. Podívat se na ty temné stránky, které nechceme vidět. Přijmout se s chybama. Pracovat na sobě. Snažit se být dobrým člověkem, který zná své hranice a umí říkat NE. Má sebe na prvním místě, aby mohl svobodně milovat ostatní. Je to práce na celý život. Ale jediná možná, pokud chcete mít opravdové vztahy a být v nich šťastní.